Podělím se s vámi o jednu vzpomínku s holkou na sex v Praze. I když přitom riskuji, že budu za vola. Naprosto nic jsem s ní totiž neměl. Pracuji ve velké firmě, která má ve zvyku dělat celofiremní setkání. To má sloužit k tomu, aby se potkali zaměstnanci z jiných oddělení a naživo viděli nositele jmen, které znají z podpisů v emailech. Sice se to nikdy nestalo, protože nakonec stejně každý sedí u stolu s lidmi, které zná, ale tam teď nemířím. Často bývá pozvána kapela, zařídí se nějaké rozptýlení, utratí nějaké peníze a poměrně často je součástí i nějaká osobnost.

Tenkrát to byla holka na sex. Teď jsem asi jednu z nejobsazovanějších českých pornohereček, která se snaží prosadit i v další branži trochu urazil. Vtip je v tom, že já ji neznal. To, že jde v sexy průmyslu o skutečnou hvězdu se mi doneslo šuškankou, která se šířila sálem jako kruhy na rybníce, když uprostřed dopadne kámen.

Chlapi, přiznejte se, kdo by si ji nechtěl prohlédnout zblízka. Upřímně řečeno, normální ženská. Asi má díky pracovnímu tréninku neskutečnou výdrž. Jenže to nikdo z nás nezkoušel. Dodnes netuším, jestli to nebyla náhodou nějaká sofistikovaná skrytá kamera, jestli se někdo nehecne a nezkusí jí „sbalit“ ne-li na celý večer tak aspoň na půl hodiny. Nikdo takový se ten večer nenašel. Nicméně rozdala pár vizitek a třeba někdy někde ve větším soukromí…

Holky na sex to mají u nás těžké. Většinová společnost je odsuzuje a přitom je to sotva několik málo generací zpátky, co přesně tyhle dámy zaučovaly zajíčky milostným zkušenostem. Otec mladíků to často věděl a dokonce i platil. Přece nepustí kluka do světa plného nástrah bez alespoň základního povědomí, jak to ve světě dospělých chodí. A přiznejme si, že to mělo něco do sebe. Holka věděla, že nesmí být zaskočena mladickou neznalostí a zároveň nesmí moc tlačit a být neurvalá. Každý z nás někdy začínal. 

Nechci být osobní, ale vzpomeňte si na sebe. Pokud můžu prásknout info přímo na mě, tak doma, ač nepocházím z věřící rodiny, mi nikdo nic neřekl. Nebýt kamaráda, který mě poučil, byl by to asi pěkný trapas. I tak zrovna nebylo první milování nic moc, styděl jsem se. Přišlo mi „to“ divné. Naštěstí partnerka nebyla prvnička, takže si se mnou nakonec poradila. O den, vlastně večer později, už jsme si to oba užili výrazně víc.

Proč je vlastně prostituce u nás tak nechvalně proslavená. Nejedná se o žádné tabu. To, že  holky na sex v Praze a vlastně ve všech velkých městech jsou a budou i jinde není žádné tajemství. Jen se na ně společnost dívá skrz prsty. Je to proto, že jde vlastně o podnikání v polostínu? Vždyť za to nemohou, kdyby byla prostituce normálně legalizovaná, což není, běžně by se z výdělku platily daně. Systém u nás je fakt prapodivný. Na jedné straně jde o něco nemorálního, ale na druhé straně to nikdo zakázat nechce. Jestli to náhodou nebude tím, že i zákonodárci, třeba jen v mládí, služeb holek na sex využili. Skoro bych se vsadil, že něco takového za tím bude.

Všimli jste si, kolik českých slov má vykřičený dům. Mě se ze všeho nejvíc líbí slovo hambinec. Ne proto, že jeho návštěva znamená hambu, ale podle slovenského hambit sa, tedy stydět. Možná, že původ je právě ten prvorepublikový, když se do hampejzů chodili zaučovat stydlíni. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti, takže když se naučili za peníze, tak když přišlo na věc z lásky, věděli, jak na to.

Měl jsem jednu spolužačku, která dělala příležitostnou společnici a když na to přišlo, byla ochotná a svolná i k sexu. „Co se divíš? Nemůžu ti ani říct s kým vším jsem se takhle seznámila.“ Nevím s kým se seznámila, ale pak dostala práci na ministerstvu. Kdo ví, třeba to nebyla jen náhoda, ale tvrdé pracovní nasazení. Tvrdé v tom skutečném slova smyslu.

Jana Černíková

Back to Top