Mezinárodní bienále kresby Plzeň 2015

Symposium 2004

Poznámky k situaci českého a slovenského umění v 60. letech

Autor: Jiří Šetlík

Zdroje a podněty umělecké tvorby šedesátých let nelze vytrhnout z předchozích dějinných souvislostí, během nichž se do paměti Čechů i Slováků zapsaly některé trpké zkušenosti. Patří k nim přijetí mnichovského diktátu, rozpad republiky, následovaný zřízením slovenského loutkového státu a německého protektorátu Čechy a Morava a poté tragických zážitků války. Jmenované události vstoupily nadlouho do vědomí společnosti a ovlivnily její názory. Do obnovy Československa v roce 1945 se tyto zkušenosti promítly ve větší míře, než proklamovaná návaznost na klady i nedostatky demokratického společenského zřízení meziválečného státu. Panovalo nadšení nad koncem války a okupace, nad osvobozeneckou úlohou Rudé armády (o jejích excesech se málokdo odvážil mluvit, podobně jako o podílu Američanů na vítězství nad nacismem). Spontánně byl přijímán obdiv k SSSR a chtělo se věřit, že dřívější oprávněné kritiky Stalinovy politiky překryla naděje nového spojenectví, živená nejen komunisty. Byl přijat politický systém Národní fronty, třebaže představoval oklesťování demokracie a usnadnil právě vzestup jejich moci. Mnohé občany zaslepila neblaze vzedmutá vlna nacionalismu ve vztahu k německým a maďarským spoluobčanům, jimž byla připisována kolektivní zrada republiky. Oprávněné tresty za kolaboraci se nevyhnuly zneužití podobně jako zabavování majetků, při němž často chyběla dostatečná rozvaha. Znárodňováním velkých podniků se jevilo spravedlivé a pro sociální stabilitu užitečné, navíc zdůvodňované podobnými činy v levicově orientované Evropě.

Vložil: Michal Darebný | Datum: 4. 9. 2009 Pokračování článku ›

Změna paradigmatu – proměny kresby v šedesátých a sedmdesátých letech

Autor: Jiří Valoch

V šedesátých letech se podstatně proměnila celá scéna aktuálního výtvarného umění, což též velice výrazně modifikovalo a transformovalo sféru kresby. Když se nad těmito proměnami celého paradigmatu výtvarného umění zamýšlíme hlouběji, pak zjišťujeme – jen zdánlivě paradoxně – že to ve skutečnosti znamenalo nebývalý rozkvět kresby jako média, který bychom s mírnou nadsázkou mohli charakterizovat jako dominance kresby na oné aktuální scéně. Samozřejmě to bylo umožněno právě díky novým fenoménům umělecké komunikace, jež se tehdy objevovaly a které bylo možno z různých důvodů optimálně propojit s technologickými danostmi kresby. Tyto fenomény pak logicky postupně přecházely do let sedmdesátých, kdy se některé z nich teprve rozvinuly do nebývalé šíře, což zase přineslo nové podoby kresby.

Jako jednu z klíčových charakteristik umění počátku šedesátých let můžeme na internacionální scéně vnímat objevení se intermédií. Intermédia (termín použil poprvé Dick Higgins, americký umělec a vydavatel Something Else Press, roku 1962 ve svém programovém textu Against Movements), to byly nové podoby umělecké komunikace, pro něž bylo určující spojení charakteristik dvou nebo více tradičních uměleckých kategorií. Ve vizuální poezii se prolínaly aspekty básnické a výtvarné, v poezii fénické zase aspekty hudební a básnické, v grafické hudbě se amalgamovaly charakteristiky výtvarné a hudební. Některé tyto umělecké výsledky bylo možno přímo vnímat jako něco, co přirozeně patří do kategorie kresby – různé typy grafické hudby, reprezentující aktualizaci tradičních charakteristik notace směrem k rozšíření aleatoriky dál až k „hudbě ke čtení“, abychom připomenuli jednu tehdy vzniklou knihu německého skladatele této druhé avantgardy Dietera Schnebela.

Vložil: Michal Darebný | Datum: 4. 9. 2009 Pokračování článku ›

Kresba na Slovensku v rokoch 1975-1992 v pohľade celoslovenských výstav kresby v Považskej galérii umenia v Žiline

Autor: Dana Doricová

Vývoj kresby na Slovensku po roku 1975, kedy ho začali mapovať celoslovenské výstavy kresby v Považskej galérii umenia (vtedy malá názov Považská galéria), bol reakciou na zložitú spoločenskú situáciu v období normalizácie. Nemala iba jednoznačné čiernobiele polarity. Mala podobu širokého spektra zložitých individuálnych tvorivých osudov a ich vzájomného prepletania.

Rovnako mala široké spektrum tém. V ňom sa odrážali nielen spoločenské otázky, ale vstupovali do neho i obyčajné večné ľudské túžby a sny, ktoré existujú v každej dobe.

Takto sme pociťovali situáciu obdobia normalizácie pri príprave a realizácii celoslovenských výstav kresby. Išlo nám o to, aby nebolo úplné vákuum v možnosti stretávať vývoj umenia, jeho myslenia i posolstva v celej šírke. Aby sa vytvoril pre všetkých – tvorcov i verejnosť priestor na oficiálnej pôde. Nielen v úzkych privátnych alebo undergroundových kruhoch. Chceli sme aspoň čiastočne narušiť a odstraniť tu neprirodzenú izoláciu a bariéru, ktorú do prirodzeného života medzi nás všetkých vkladali oficiálni normalizátori.

Vložil: Michal Darebný | Datum: 4. 9. 2009 Pokračování článku ›

Mezinárodní výtvarné organizace, jejich význam a možnosti

Autor: Oskar Brůža

Název mého příspěvku byl pořadateli tohoto oborového setkání odvozen ze skutečnosti, že IV. mezinárodní bienále kresby Plzeň 2004 bylo konáno pod záštitou Evropského výboru mezinárodní organizace výtvarných umělců. A u toho bych měl začít – ale nezačnu. Abych dobře využil chvilky, kterou mám k dispozici, vzal jsem za základ svého vystoupení naši sice veřejně přístupnou, ale troufám si říci, že málo využívanou webovou stránku.

Stránka www.uvucr.cz poskytuje především údaje o struktuře Unie výtvarných umělců České republiky. Jde o střešní profesní organizaci (občanské sdružení), jehož základem jsou členské organizace – spolky. Přehled spolků je k dispozici ve třech podobách – chronologicky, místně a oborově. Předpokládám, že na území své působnosti jsou muzea umění – galerie s těmito spolky v kontaktu, byl bych však vám – jako představitelům dokumentačních institucí – vděčen, kdybyste věnovali pozornost skutečnosti, že tyto spolky nemají dnes většinou sílu dokonale administrativně zajišťovat vlastní dokumentaci; s obtížemi zvládají vedení účetnictví. Ze zákona by sice jejich dokumentace měla skončit v příslušném archívu, ale s pravděpodobností hraničící s jistotou mohu tvrdit, že skončí u posledního aktivního předsedy a později ve sběru. Proto bych považoval za vhodné, aby se vaše instituce ujaly i ochrany těch trosek dokumentů o výtvarných akcích, které spolky za uplynulých čtrnáct let své činnosti ještě mají k dispozici. Dokumentace výstav, sympozií a jiných výtvarných akcí je jedním ze styčných bodů mezi profesními sdruženími a dokumentačními ústavy a pracovníci galerií nám v to mohou pomoci.

Vložil: Michal Darebný | Datum: 4. 9. 2009 Pokračování článku ›

Jaroslav Zapletal

Autor: Jaroslav Zapletal

V předchozích příspěvcích tohoto sympozia bylo již řečeno mnoho o tom, jak se fenomén kresby promítl do současné situace výtvarného umění. Dovolte mi, abych jako výchozí bod pro další úvahy udělal malou rekapitulaci.

Dá se říci, že ještě v 70. letech minulého století převládal názor, že kresba je něco pomocného, záznam nápadu, studie pro definitivní umělecké dílo, jakým je malba, grafika, plastika nebo práce z oblasti užitého umění. Teprve nástup nových druhů tvorby, jako bylo konceptuální umění, minimalismus a další, tento pohled – alespoň ve světě – začal měnit. U nás k této proměně došlo vlastně ve větší míře až v 80. letech, jak mimo jiné dokazuje výstava Kresba,kresba… v Masných krámech.

Nemohu absolutně říci, že nápad vytvořit bienále kresby, který vznikl v Plzni v polovině 90. let, nějak racionálně navazoval na tyto tendence. Snad se dá říci, že nějak visel ve vzduchu a možná to byl i již letitý vztah jeho zakladatelů ke kresbě, který hrál v celé záležitosti významnou roli.

V průběhu 5 ročníků Bienále – počítáme-li i první, národní ročník – se ovšem vyvíjela nejen základní koncepce Bienále, ale i pohled zúčastněných autorů na celou soutěž. Zatímco v prvním ročníku se objevila vedle amatérského balastu, který provází každou začínající soutěž, řada studijních kreseb sochařů nebo grafiků, během dalších ročníků se počet těchto kreseb stále zmenšoval a rozšiřoval se soubor definitivních děl, která nemohla být realizována jinak, než právě technikou kresby. Zároveň – v souvislosti s možností zastoupení autorů z čím dál většího množství zemí – se výrazně rozšiřovala paleta pohledů na možnosti kresby a samozřejmě také zvyšovala náročnost na práci mezinárodní poroty, a to nejen z hlediska kvantitativního, ale i koncepčního. Prakticky každý z posledních ročníků přinesl nějaký problém, který bylo nutné řešit v upřesnění podmínek v ročníku následujícím.

Vložil: Michal Darebný | Datum: 4. 9. 2009 Pokračování článku ›

Fotografie

Copyright © 2012 | Bienále Plzeň